Přírodní rezervace Tisovské rybníky obsahuje významné předměty ochrany tohoto významu:
PR Tisovské rybníky se rozkládá v ploché krajině Tachovské brázdy v prostoru JV a V od obce Tisová.
Horninový podklad je budován žulami borského masivu. PR tvoří šest rybníků ležících ve dvou kaskádách. Jižněji položená je na bezejmenném levostranném přítoku potoku Suchá, severnější kaskáda je na toku potoka Tisovky.
Na jižní kaskádě tří rybníků patřících do rezervace je nejhořejší rybník Andělský.Je velmi mělký s velmi plochými břehy. Mívá často nedostatek vody, neboť se jedná o rybník výhradně nebeský. Porost je tvořen orobincem, nebo rákosinami s třtinou.
Asi 200m východněji pod rybníkem Andělský se nachází rybník Dlouhý (na některých mapách též označen jako Bezděkovský). Rybník Dlouhý je v kaskádě druhý, kromě přítoku z rybníka Andělský je sycen ještě odvodňovacími kanály. Proto je již méně postižen kolísáním vodní hladiny. Emergentní vegetace se zachovala jen na východní straně jižního břehu.
Mezi rybníky Andělský a Dlouhý je malý polní rybníček o rozměrech asi 25x20m silně zarostlý orobincem. Je znám pod názvem Pijavka. Byl zařazen pouze do ochranného pásma PR.
Posledním rybníkem na této kaskádě v rezervaci je rybník Choboty (na některých mapách Borský). Jde o rybník velký, poměrně hlubší, zásobovaný nejen přítokem z rybníka Dlouhý, ale i dalším potokem vyvěrajícím z luční prolákliny nad ním. Vtoky obou potoků byly původně v hlubokých zátokách, mezi nimiž vybíhal poloostrov, později zlikvidovaný. V porostech převažuje orobinec.
V druhé, severněji položené kaskádě je první rybník Velký Podveský. Opět jde o rybník nebeský, sycený vodou z pramenišť v lukách západně nad ním. Přitéká do něj i stoka vedoucí z veřejné kanalizace obce Tisová. Ta je pak příčinou letního "kvetení" rybníka. Jen několik desítek metrů pod hrází tohoto rybníka se nachází nejmenší z rezervačních rybníků, rybník Malý Podveský. Je sycen vodou z předchozího rybníka, díky své malé velikosti proto netrpí nedostatkem vody. Nebyl nikdy upravován, proto je velmi hustě zarostlý porosty s převahou orobince.
Poslední z rezervačních rybníků, Velký Jemnický je od předchozího rybníka vzdálenější, takže je mezi nimi vzdálenost asi 1km. Okolí spojujícího tokuTisovky je zahrnuto do ochranného pásma. Rybník Velký Jemnický je sycen nejen Tisovkou ústící do jeho zátoky přivádějící vodu z obou Podveských rybníků, ale i do severní zátoky ústícího výtoku z rybníka Dřevěný. Má tedy již menší problémy s nedostatkem vody a jeho hladina již obvykle tolik nekolísá. Na hrázi je oboustranný porost vysokých stromů.
Z živočichů jsou bezesporu nejvýznamnější vodní ptáci. Hnízdí zde všechny běžné druhy vyskytující se v oblasti Tachovské brázdy. Vedle toho se občas objeví i druhy vzácnější. Potápka černokrká, čírka obecná a modrá, lžičák pestrý, moták pochop, rákosník proužkovaný, moudivláček lužní, v poslední době i slavík modráček a sykořice vousatá. Dále se vyskytují mnohé zajímavé druhy v době migrací. Ze vzácnějších druhů jmenujme kulíka bledého, vodouše tmavého, rudonohého a kropenatého. Jespáka bojovného, husuci lišcí, hvízdáka euroazijského a bukače velkého.
Z dalších obratlovců připomeňme alespoň skokana zeleného, ropuchu zelenou, skokana ostronosého, a užovku obojkovou.
Ze savců jmenujme myšku drobnou, rejsce černého, a hraboše mokřadního.
Bezobratlí zatím nebyli v této PR soustavněji sledováni.
Rybníky v Tachovské brázdě patří k nejstarším v ČR, alespoň část z nich byla založena již v 15.století. Až do poloviny dvacátého století na nich bylo hospodařeno přirozeným způsobem, tzn. potravní bází kapra. Po II.sv. válce došlo postupně k intenzifikaci rybářského obhospodařování. Tak byly porosty rybníků prakticky zlikvidovány. Také stouplo pH vody. Proto bylo zhruba na přelomu sedmdesátých a osmdedátých let přistoupeno k dalším úpravám. Jednotlivé rybníky v PR Tisovské rybníky byly těmito úpravami zasaženy v různé míře.
Trnová
Lhotka
Kumpolec
Jemnice
Nová Strast
Hlinné
Říjnové nebe plné hvězd má rádo teplá kamna.
Září víno vaří, říjen mačká hrozen.